I/I/09 DUM SPECTAT, DITAT

Motto: DUM SPECTAT, DITAT (P. P. Bombino: Vestigium gymnasii, 161, s. 159 – emblém pro kardinála Scipiona Borghese; F. Picinelli: Mondo Simbolico, 1653 – emblém Dum spectat, ditat; F. Picinelli: Mundus Symbolicus, 1681 – emblém Dum spectat, ditat)

Pictura: Nebe ozdobené hvězdami, v jehož středu se vyjímá Země / Jasné nebe zářící hvězdami

Epigram: Principis liberalitas, Presentia Dei (Filón Alexandrijský – De Migratione Abrahami, s. 307; De Agricultura, s. 152, IN: Omnia quae extant opera, Ženeva/Colonia Allobrogum 1613) 

Used in: kostel sv. Lucie, Obervaz, Švýcarsko (1678-81)

Summary / Resumé CZ, ENG: 

DUM SPECTAT, DITAT je další z emblémů vztahujících se k osobě kardinála Borgheseho, zaměřený na štědrost, kterou Borghese jakožto mecenáš oplýval a která jeho všestranné podpoře umění dodává na ušlechtilosti. Picinelli zde opět vychází z předlohy jezuity Pietra Paola Bombina, v jehož ztvárnění bylo zmíněné motto doplněno obrazem hvězdného nebe a zeměkoule, a rozšiřuje ji o výklad štědrosti jako ctnosti Boží význačného židovského učence a filozofa Filóna Alexandrijského. 

DUM SPECTAT, DITAT represents another of the emblems related to cardinal Borghese. It concentrates on liberality which Borghese abounded with and which emphasizes his versatile art-funding in terms of nobility. Picinelli comes from Jesuits P. P. Bombino’s rendering in which the motto mentioned was accompanied with a view of a starry skies and the Globe and extends it with a commentary on liberality as a godly virtue by renomed jewish scholar and philosopher Philo of Alexandria. 

---

I., 1 / 9

V pořadí devátý emblém první kapitoly s mottem DUM SPECTAT, DITAT (zatímco se na nás dívá, obdarovává) věnoval Picinelli oslavě další ze ctností římského kardinála Scipiona Borghese^[1]Picinelli v závislosti na obsahu a tématu pictur v některých svých heslech napříč celou encyklopedií čerpal z díla P. P. Bombina, který se rovněž na postavu kardinála Borghese … Continue reading, a sice jeho štědrosti, na základě čtrnáctého emblému dedikovaného kardinálovi jezuitským knězem Pietrem Paolem Bombinem ve spisu Vestigium gymnasii z roku 1615.^[2]Pietro Paolo Bombino, jezuitský kněz a kazatel ve svém textu, který je dedikován (mimo jiné) oslavě vznešenosti a velkoleposti kardinála Scipiona Borgheseho, popisuje v prostřední části … Continue reading Picinelli se zde odkazuje na zobrazení nebes s hvězdami a zeměkoulí nesoucí motto, kterým Scipiona oslavilo „parthenské společenství římské“.^[3]Tímto názvem (lat. Sodalitas Parthenia) byla označována kongregace přináležející k jezuitskému řádu (dosl. přívěsek Tovaryšstva Ježíšova), mající na starost výchovu studentů v … Continue reading Význam tohoto emblému spočívá v paralele s všudypřítomnou Boží štědrostí, rozdávající se všem věcem už jejich pouhým pozorováním. Zmíněnou spojitost pak Picinelli rozvíjí dlouhým citátem z díla Filóna Alexandrijského, který se prakticky týmiž slovy vyjadřuje o božské schopnosti obohacovat věci svou přítomností v nich. 

Postava Scipiona Caffareliho-Borghese, římského kardinála (od roku 1605) a významného mecenáše barokního umění, je mimořádně zajímavá jak z hlediska historického, tak  uměleckohistorického. Během svého pestrého života v pozici jednoho z nejvlivnějších církevních představitelů první poloviny 17. století v Itálii objednal a financoval nemálo uměleckých děl (podrobně viz emblém I/I/2).^[4]Jen Gian Lorenzo Bernini, významný barokní umělec, u něhož kardinál Borghese umělecká díla často objednával, vytvořil na jeho přání celou řadu významných děl, příkladem může … Continue reading O jeho štědrosti svědčí ale také řada dobových spisů, k níž je možné připojit i Picinellim citovaný spis P. P. Bombina. Ten na oslavu kardinálovy štědrosti složil nejen ódu rozvíjející zmiňovaný emblém, ale i dvě básně (přání a dedikace) ilustrující alegorii této ctnosti. Tu Bombino zobrazuje jako okřídlenou, na nebi stojící postavu (pannu) se zlatými, volně splývajícími vlasy, jak ze zlatého podnosu rozdává drahokamy, perly a zlato světu pod ní.^[5]BOMBINO 1615, 115. U ní pak Bombino vyprošuje, aby kardinála Borgheseho doslova „připojila ke zlatu, které se vznáší na vrcholu, zatímco on je již připraven vložit ruce do jejích pout“.^[6]Tamtéž. Zlatem „vznášejícím se na vrcholu“ pak Bombino nepochybně myslí právě hvězdy, o kterých hovoří rovněž sám Picinelli při popisu převzatého emblému DUM SPECTAT, DITAT.
Bombino štědrosti rovněž Borgheseho dedikuje a pobízí ji, aby mu „rozdávala z Parthenonského břehu skvělé mušle a dary z moře vybrané“. Na závěr ji přirovnává k řece Tagus, proslulé zlatonosnými písky.^[7]Řeka Tagus (španělsky Tajo) je nejdelší řekou Pyrenejského poloostrova. Pramení ve středovýchodním Španělsku a protéká jím směrem na západ až do Lisabonu, kde se vlévá do … Continue reading Ty ostatně sám Bombino ve své dedikaci zmiňuje a společně s tím vyzývá, aby stejně jako řeka Tagus, tyto „zlatavé zástupy zlatonosné vody“ shromáždila a doslova je „valila“ na pobřeží. Podobně pak vyzdvihuje podstatu (postavy) štědrosti, když hovoří o „štědrých darech“, které odevzdává ze své „štědré ruky“ a odkazuje ji pohledem na Borgheseho hruď, která v sobě podle Bombina skrývá „nevyčerpatelné bohatství“. Tím  pravděpodobně znovu naráží na mimořádný mecenát, a tedy  štědrou povahu kardinála.^[8]Popis postavy alegorie štědrosti podle Cesara Ripy je velice podobný:  ženská postava oblečená v bílém s orlem na hlavě, v jedné ruce s rohem hojnosti, ze kterého sype šperky, … Continue reading

Samotná óda následující za Bombiniho emblémem pak květnatě rozvíjí úvahu o významu hvězd na nočním nebi a nespočtu možností jejich výkladu. Více než polovinu její délky  věnuje autor výčtu příkladů, co vše mohou hvězdy pro diváka, „hosta“, znamenat-od „kvetoucích drahokamů rozptýlených na poli nebe“ přes „zpívající ústa“ sirény až po „pochodně“ Olympu či světla majáku na ostrově Faros, navigující bloudící lodě k bezpečným břehům. Bombino sice blahovolně všechny tyto výklady připouští, po jejich vyčerpávajícím výčtu však lakonicky konstatuje: „Co si kdo smyslí, pro mne za mne“. Sám se totiž přiklání k přirovnání hvězd k jasným „světlům lásky“, z nichž Boží láska při pohledu na zem uvolňuje své bohatství. V několika dalších verších se věnuje popisu  lákavosti zářících hvězd, kterým je těžké vzhledem k citům lásky odolat. Óda konečně vrcholí vyjevením správného a snad svrchovaného výkladu, totiž hvězd coby oken štědrosti. Tím se Bombino obrací také k postavě oslavence, kardinálovi Borghese, který by mu dle svých slov dal jistě za pravdu,  „Neboť sám sebe uvidí mezi hvězdami tichého nebe, jako zasvěcený obraz své štědrosti“. Hvězdy je tak možno chápat jako „mihotající se pochodně nebe“, a tedy odlesky boží lásky – lásky, jež „má ve zvyku se dívat vlídně“. Obdobně lze Borgheseho chápat jako vlídného a milujícího, a tedy ze své podstaty štědrého: „Milující je někdo štědrý“. 

Ve výsledku Bombino na příkladu Scipiona Borghese představuje štědrost jakožto hlavní znak lásky. A právě tento aspekt štědrosti Picinelli dále rozvíjí, nicméně již v obecnější rovině, a to pomocí štědrosti všudypřítomného Boha. Vychází zde ze dvou citátů z díla  helénistického židovského filozofa Filóna Alexandrijského.
Filón Alexandrijský se narodil kolem roku 25 př. Kr. a svůj život prožil v Alexandrii, jež byla tehdy římskou provincií v Egyptě. Jakožto židovský filozof, autor a myslitel vycházel z názoru, že Starý zákon je psán obrazným a jinotajným způsobem a při jeho výkladu je potřeba najít nějaký hlubší, symbolický a věčně platný význam. Pro Filónovu filozofii je nejvíce charakteristické mísení helénistického uvažování s tradičním židovským monoteismem,^[9]ARMSTRONG 2020, 161 který se mimo jiné projevil v mnoha jeho alegorických spisech (viz spisy De Migratione Abrahami, De Agricultura níže). Mojžíšův zákon interpretoval jako zjevenou Boží vůli, kterou lze vztáhnout jak na lid vyvolený, tak na konvertity nežidovského původu. V prvním z citátů, který Picinelli užil jako jednu z demonstrací motta, se Filón ptá, „Co dobrého by mohlo chybět, když je přítomen všemocný Bůh?“ a zmiňuje rovněž, že společně s ním přicházejí na Zemi všechny dobré věci, doslova “dary milosti”. Tento citát pochází z Filónova traktátu De Migratione Abrahami.^[10]FILÓN 1929, 161 Jde o alegorický komentář ke dvanácté kapitole knihy Genesis (Gn 12), která pojednává o povolání Abrahama (v té době Abrama) Hospodinem s příslibem požehnání jeho a jeho potomstva a dále jeho odchodem a stěhování z Chaldeje do zaslíbené země izraelské, které Filón vykládá jako stěhování duše ze světa smyslů k samotnému Bohu. Otázka „co dobrého by mohlo chybět” se zde stává kruciální ve chvíli, kdy je Abram Hospodinem vybídnut, aby opustil vše, v čem dosud žil („Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce…“ Gn 12, 1), a spolehl se pouze na Boha a jeho štědrost, se kterou mu on daruje novou zemi a přislíbí ji jeho hojnému potomstvu.
Druhý z citátů, na který Picinelli při popisu emblému odkazuje a který je rovněž z Filónova díla, je zároveň otázkou. Ptá se v něm (příhodně jako v citátu prvním), zda je možné, aby (na tomto světě, kterému panuje Bůh) chyběla nějaká „vymoženost“, neboť „Bůh je zvyklý všem štědře rozdávat všechny dokonalé a plné věci“ – tím připodobňuje Borgheseho mimořádnou štědrost ke štědrosti samotného Boha. Tento druhý citát pochází z Filónova traktátu De Agricultura, který má, podobně jako předchozí , alegorický charakter a rovněž pojednává o deváté kapitole knihy Genesis (Gn 9,20-21).^[11]FILÓN 1923, 123 V ní Noe po uzavření smlouvy s Hospodinem jako rolník začíná obdělávat půdu, sází vinici, zušlechťuje „novou zemi“, očištěnou předchozí potopou. Traktát se věnuje jak skutečné kultivaci země a půdy fyzickou prací, tak kultivaci duše na cestě k Bohu a dokonalosti. V kontextu Boží či božské štědrosti je pak klíčový aspekt země jako daru Hospodina Noemu a jeho synům, neboť jen hospodařením na nové půdě obdržené z Boží štědrosti může lidský rod přežít a dále se rozvíjet. 

Je nutno zmínit, že ačkoli k tomuto emblému není v grafickém provedení dochována pictura, ze které by Picinelli při popisu  vycházel, můžeme jinde nalézt picturu zobrazující toto motto, pro kterou je Picinelliho popis hlavním zdrojem. Ta je dochována jako jedna z cyklu fresek, přičemž všechny ostatní rovněž vycházejí právě z Picinelliho předlohy a nachází se v kostele sv. Lucie ve švýcarském městě Obervaz. Samotný kostel byl vystavěn v letech 1678-81, freskový cyklus je pak datován do roku 1680.^[12] Autorství freskové výmalby není známo, je však možné, že byly pravděpodobně vytvořeny podle návrhu Bernarda da Morone, který v letech 1672-1708 působil ve farnosti Obervaz jako … Continue reading Celkem osmnáct kruhových emblémů, které zdobí plochy vnitřních stěn chrámu, zobrazuje emblémy převzaté z Picinelliho díla včetně mott, kterým vždy odpovídá pictura emblému. Emblém, který zde nese motto DUM SPECTAT, DITAT, je zobrazen picturou více než podobnou Picinelliho popisu – jde o noční nebe ozářené spoustou hvězd, uprostřed s měsícem. Na rozdíl od Picinelliho popisu se uprostřed emblému nevyjímá Země s mottem, to je totiž umístěno samostatně v nápisové pásce nad oblohou. K Zemi jako takové by se však dal přirovnat emblém sám o sobě, neboť pod noční oblohou se rozprostírá mořské (či říční) pobřeží, na jehož břehu můžeme spatřit mnoho drobných rostlin a mořských plodů. To až nápadně připomíná popis postavy štědrosti právě z Bombinova textu, kde ji přirovnává ke zmíněné řece Tagus a posléze ji pobízí, aby „rozdávala z Parthenonského břehu skvělé mušle a dary z moře vybrané”, o kterých už Picinelli sám ve svém textu nehovoří. Je tak možné, že se autor malířského vyobrazení emblému rozhodl v jeho pictuře propojit právě tyto dva aspekty z obou textů a dal tak vzniknout pozoruhodnému zobrazení Boží štědrosti, podobně jako ji Bombino připisuje kardinálovi Borghesemu. 

Autoři textu: 

Vojtěch Frei
Bojana Popatanasovská 

Literatura: 

• McCULLOCH 1866 — John Ramsay McCULLOCH: A Dictionary, Geographical, Statistical, and Historical: Of the Various Countries, Places, and Principal Natural Objects in the World IV. Longmans, Green 1866
• ARMSTRONG 2020 — Arthur Hilary ARMSTRONG: Filosofie pozdní antiky – Od staré Akademie po Jana Eriugenu. Praha 2020
• FILÓN 1923 — Philos Werke IV. Schriften der jüdisch-hellenistischen Literatur in deutscher Übersetzung, přel. ed. Heinemann. Vratislav 1923 
• FILÓN 1929 — Philos Werke V. Schriften der jüdisch-hellenistischen Literatur in deutscher Übersetzung, přel. ed. Heinemann. Vratislav 1929 

Prameny: 

• BOMBINO 1615 — Pietro Paolo BOMBINO: Vestigium gymnasii quod in Romano Societ. Iesu collegio amplissimo. Principi Scipioni. Card. Burghesio Romanae. Olim. Musae. Dedicarunt rudem eius delineationem eidem principi offert Paulus Bombinus eiusdem societatis sacerdos. Řím/Romae: Mascardi 1615
• PHILONIS 1613 — PHILONIS: De Migratione Abrahami. De Agricultura, IN: Omnia quae extant opera. Ženeva/Colonia Allobrogum 1613
• RIPA 1611 — Cesare RIPA: Iconologia, Overo descrittione D´imagini delle Virtu, Vitij, Affetti, Passioni humane, Corpi celesti, Mondo e sue parti. Padova: Tozzi 1611
• BOURGHESI 1622 — R. P. Ioanne Bourghesi: De bono sodalitatis Partheniae, et officiis sodalis erga deiparem patronam librii II., Antverpy/Antverpia:  Apud Martinus Nutius, & Fratres 1622  

Internetové zdroje:

http://www.emblemata.ch/emblemata.ch/Objects_&_Emblems/Pages/Lain_(GR).html#0
Vyhledáno dne: 14.4.2022