Osobnosti
A
B
Borghese Caffarelli, Scipione (1576–1633) – římský kardinál, který po zvolení svého strýce papeže Pavla V. do funkce, přijal rodové jméno Borghese, a stal se kardinálem-synovcem, což z něho učinilo papežského sekretáře a vedoucího římské kurie. Tím se stal fakticky hlavou vatikánské vlády a nabyl nesmírnou moc. Za svého působení ve funkci kardinála-synovce nechal ze státního rozpočtu zrekonstruovat několik významných kostelů a investoval i do budování kašen a zvelebování města. Ve svém soukromí byl znám pro své štědré mecenášství, kdy kromě sbírání starších umělců, jeho největší zásluhou byla podpora současných umělců. Mimo jiné je považován za prvního objevitele talentu Giana Lorenza Berniniho. Vedle výtvarného umění velice podporoval umění literární a svou dobou byl velmi ceněn pro svůj intelekt a zájem o rozvoj umění.
C
D
Ď
E
F
Ferdinand II. Štýrský (1578–1637) – římský císař a také český král z rodu Habsburků, upevnil vládu svého rodu ve Střední Evropě a položil základy absolutistickému stylu vlády. Jako silně věřící katolík sehrál důležitou roli v procesu rekatolizace českých zemí a oslabení vlivu stavovské vrstvy v první fázi Třicetileté války.
G
H
CH
I
Isabella Bourbonská (původně Elizabeta Francouzská; 1602–1644) – dcera francouzského krále Jindřicha IV. (1553–1610) a Marie Medicejské (1575–1642), byla španělskou královnou a první manželkou španělského krále Filipa IV. (1605–1665). K předem pečlivě domluvenému sňatku mezi Isabelou a Filipem IV, který měl zajistit mír mezi španělskou a francouzskou královskou rodinou, došlo roku 1615. Ve Španělsku byla Isabella velice oblíbená nejen pro svou krásu, inteligenci a noblesu, ale zejména pro to, že v době nepřítomnosti manžela skvěle zastávala funkci regentky krále, během které proslula se zejména vyjednávacími schopnostmi, kterými zajišťovala potřebné finance armádě a zemi, toho času sužované válečnou, finanční i společenskou krizí.
Embl.: I/I/01
J
K
Karel Boromejský (1538–1584) – kardinál a arcibiskup milánský, pocházející z mocného rodu Boromeo. Boromejský ve své době představoval jednu z nejvýznamnějších postav tzv. protireformace a sehrál klíčovou úlohu v dlouhém procesu vnitřní reformy katolické církve kulminující v Tridentském koncilu. Jeho urozený původ mu umožnil strmý postup do nejvyšších církevních sfér; díky strýci papeži Piovi VI. z rodu Medici byl již v jednadvaceti letech jmenován apoštolským protonotářem a záhy poté kardinálem. V čele milánské arcidiecéze (před jeho příchodem mnoho let postrádající církevní správu) provedl Boromejský řadu reforem a změn týkajících se jak duchovní správy a uvádění učení Tridentského koncilu v život, tak církevního hospodaření a působení řeholních řádů. Vzpomínán též jako pomocník chudých a nemocných v době moru. Svatořečen papežem Pavlem V. roku 1610.
Embl.: I/I/04
L
M
N
Ň
O
P
Peretti, Alessandro (kardinál Montalto) (1571–1623) – biskup, kardinál a mecenáš umění. Narodil se do rodiny Fabia Damasceni a Marie Felice Mignucci Peretti, neteře papeže Sixta V. z matčiny strany, jehož oblíbencem mladý Alessandro byl. O jeho školení není známo mnoho, po smrti matky v roce 1577 nicméně vyrůstal na dvoře svého prastrýce, jenž mu zajistil jak studia práv, tak kontakt s uměleckým děním tehdejšího Říma. V roce 1585 jej měsíc po svém zvolení papež Sixtus V. jmenoval kardinálem, posléze získal celou řadu významných funkcí. Vedle své církevní práce byl také velkým mecenášem umění. Jeho umělecká sbírka byla tak bohatá, že se vyrovnala sbírce kardinála Scipiona Borgheseho. Mezi jeho pozoruhodné počiny mimo jiné patří organizace slavnostního přenesení ostatků Sixta V. († 27. 8. 1590) v srpnu roku 1591 do Sixtovy kaple doprovázená pompézní oslavou, na níž se podíleli přední umělci z okruhu papeže. Po smrti Sixta V. ztratil Peretti velkou část svého vlivu v kurii, ale zúčastnil se sedmi konkláve a vyznamenal se svou podporou volby Ippolita Aldobrandiniho, zvoleného papežem jako Klement VIII. (1592).
Embl.: I/I/13
Q
R
Richelieu, Armand Jean (kardinál Richelieu) (1585–1642) – celým jménem Armand Jean du Plessis de Richelieu, byl významným francouzským duchovním a politickým představitelem vlády krále Ludvíka XIII a jednou z nejvýznamnějších historicko-kulturních postav novověkých francouzských dějin. Narodil se 15. září 1585 v Paříži do šlechtické rodiny ve francouzském Poitou. Vzdělání získal nejprve na Navarrské koleji v Paříži, kde studoval gramatiku, umění a filozofii, poté se začal po otcově vzoru připravovat na vojenskou kariéru. Roku 1607 byl Richelieu na návrh krále Jindřicha IV. vysvěcen na biskupa. Záhy byl vyhlášen reformátorem a stal se rovněž prvním biskupem, který provedl podstatné institucionální reformy předepsané Tridentským koncilem. Největší úspěch sklidil především za své snahy upevnit královskou moc, omezení moci šlechty a svou snahu přeměnit Francii v silný centralizovaný stát. Kardinál Richelieu byl rovněž významným mecenášem umění. Byl autorem různých náboženských a politických děl (především svého Politického testamentu) a zasloužil se rovněž o vybudování mimořádně obsáhlé knihovny, která byla v roce 1660 převedena na Sorbonnu. Financoval mimo jiné také literární kariéru mnoha spisovatelů. Byl milovníkem divadla, které v té době nebylo považováno za váženou formu umění (součástí jeho pařížské rezidence Palais-Cardinal bylo soukromé divadlo Grande Salle). Richelieu byl také zakladatelem a mecenášem Francouzské akademie, přední francouzské literární společnosti.
Embl.: I/I/5