XII/XXXII/32 CLARESCIT AB ICTU

Motto: CLARESCIT AB ICTU  (P. P. Bombino: Vestigium gymnasii, 1615, 161, s. 131 – emblém pro kardinála Scipiona Borghese; F. Picinelli: Mondo Simbolico, 1653, s. 369 – emblém Clarescit ab ictu; F. Picinelli: Mundus Symbolicus, 1681, s. 715 – Clarescit ab ictu); (F. Picinelli/Erath: Mundus Symbolicus, 1681, s. 715 – emblém DURITIE FLAMESCIT)

Pictura:  kámen s křemenem (Picinelli 1653); křemen, který se podobá oceli (Picinelli 1681);  křesadlo (Bombino: křemen zasažen železem, ze kterého šlehá oheň)

Epigram: Calamitas illustrat (Olympiodorus – Argumentum in Iob. IN: P. Comitoli: Catena in beatissimum Job absolutissima: E quattuor [et] viginti Graeciae Doctorum explanationibus contexta. Benátky: Ioliti 1587) 

Used in: Popis pohřebního katafalku Bedřicha IV. (1671–1702), motto: CLARESCIT AB ICTU. Andreas Stübel: Aufgefangene Brieffe, welche zwischen etzlichen curieusen Personen über den ietzigen Zustand der Staats- und gelehrten Welt gewechselt worden. Wahrenberg 1702;
Motto CLARET AB ICTU včetně pictury zobrazující dvě ruce s křesadlem. Marc de Vulson de La Colombière: Les Portraits des hommes illustres françois qui sont peints dans la gallerie du Palais cardinal de Richelieu, avec leurs principales actions, armes, devises et éloges latins, desseignez et gravez par les sieurs Heince et Bignon,.. Paris 1650.

Summary / Resumé CZ, ENG: 

CLARESCIT AB ICTU je mottem dalšího z emblémů, které Picinelli dedikuje kardinálu Borghesemu. Vyzdvihuje v něm ne zcela běžně se vyskytující ctnost, snášenlivost, která se projevuje (doslova září) zejména ve chvílích trápení a zkoušek. Popis se výrazně liší od jiných alegorických ztvárnění této ctnosti, umožňuje však spojení a srovnání s několika pasážemi Starého zákona. Své pojetí alegorie Picinelli podporuje výrokem starokřesťanského filozofa Olympiodora, hovořícím o příčinách těžkostí jako o příležitostech k projevení ctnosti. 

CLARESCIT AB ICTU is the motto of another of those emblems dedicated to cardinal Borghese by Picinelli. Here the author accentuates not a very commonly occurring virtue, tolerance, which tends to prove especially at the times of suffering and challenges. The description differs significantly from other allegorical portrayals of the virtue mentioned. However, it enables a connection and comparison with a handful of passages of the Old Testament. Picinelli supports his conception of the allegory by a quotation from an ancient christian philosopher, Olympiodorus, who believes the causes of trouble to also be opportunities to manifest a virtue.

---

XI., 32 / 284 

Emblém nesoucí motto CLARESCIT AB ICTU (Při úderu září) spojuje Picinelli se snášenlivostí (Tolerantia). ^[1] V tomto případě se Picinelli vzhledem k absenci vnějších znaků liší od Snášenlivosti, jak ji popisuje a vyobrazuje ikonologická příručka Cesare Ripy. RIPA 1611, 516–517.  Ačkoli se opírá o starší spis Vestigium gymnasii jezuitského kněze Pietra Paola Bombina, jak je tomu v několika dalších případech,^[2]V závislosti na obsahu a tématu pictur čerpal Picinelli napříč celou encyklopedií emblémy ze spisu P. P. Bombina oslavujících kardinála Borgheseho. neoslavuje jím přímo kardinála Scipiona Borghese, jehož Bombino snášenlivosti svěřuje. Picinelliho obraz této ctnosti vychází z představy křemene, který „při úderu září“, tedy kamene vyznačujícího se tvrdostí a pevností, vyjevujícího tyto své vlastnosti zejména ve chvíli úderu. Symbolicky se tak snášenlivost člověka projeví právě tehdy, když je (obrazně či doslova) vystaven úderu, útlaku či trápení. Samotná tato situace se v kontextu textu filozofa Olympiodora jeví být rovněž příčinou těchto těžkostí ctnostného jednotlivce potkávajících, neboť právě až popsané neřesti dají dobrým vlastnostem vyniknout.  Výše uvedené se pak potvrzuje variantou našeho motta, které se však vyskytuje až v Erathově latinském překladu z roku 1681 a které zní DURITIE FLAMESCIT (Tvrdostí křesá plamen). Podporuje myšlenku doslovného zažehnutí ctnosti díky vlastní pevnosti a snášenlivosti. 

Alegorická vyjádření Picinelli doplňuje již zmíněným citátem z díla starověkého filozofa Olympiodora, jímž jako by vysvětloval příčinu útrap dávajících snášlenlivosti vyniknout: „Z mnohých je toto jedna příčina, proč spravedliví jsou trápeni špatnými, aby jejich ctnost víc ozářena vyšla najevo a takhle se zjevila.“ Tímto Picinelli překračuje rámec pouhého popisu jevu, v tomto případě záře vyvolané úderem a ctnosti ji podmiňující, a nabízí čtenáři výklad původu zmiňovaného zla páchaného špatnými na spravedlivých. 

Důležitá, ač autorem přímo nezmiňovaná, je pro výklad emblému a jeho zasazení do kontextu souvislost s biblickými, zvláště pak starozákonními obrazy trpícího, jenž se útoku nepřátel nebrání, nýbrž jej snáší, čímž opět vyniká jeho ctnost. S příklady takovýchto obrazů se setkáme zejména u proroků, nejvýrazněji pak v případě tzv. velkých proroků Izajáše a Ezechiela, kde najdeme doslovné zmínky o křemeni ve stejném kontextu, v jakém jej užívá Picinelli.^[3]Dále srov. Iz 48,4; Jr 1,18; Jr 15,12. Prorok Izajáš tak hovoří o posile, kterou mu Hospodin poskytuje v nesnázích, a o svém přijetí probíhajícího bezpráví, jež však sám vnímá jako příležitost k trpělivosti a snášenlivosti: „Svá záda jsem vydal těm, kteří mne bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.“ (Iz 50,6–7).  V knize proroka Ezechiela pak o křemeni jako o podpoře ve snášení utrpení od vlastního národa, neposlušného božích příkazů, hovoří sám Hospodin: „Hle, dělám tvou tvář tvrdou jako jejich tváře a tvé čelo tvrdé jako jejich čela; jako diamant, tvrdší než křemen dělám tvou tvář. Neboj se jich a nestrachuj se jich, neboť je to vzpurné plemeno.“ (Ez 3,8–9)

O pokorném strpění útrap, jež podle Picinelliho i Bombina dávají vyniknout ctnosti snášenlivosti, pojednává především starozákonní kniha Job. Ta je ovšem již od počátku jejího vzniku předmětem polemik a diskuzí. Zjevně i z toho důvodu k ní existuje řada pozdně antických komentářů, z nichž nejznámější jsou komentáře Ariana Juliana (cca 357–364), Didyma z Alexandrie (cca 313–398) či  Jana Zlatoústého (kol. 349–407). Dalším z těch, kteří sepsali komentáře ke knize Job, byl rovněž již zmíněný Olympiodorus, na kterého odkazuje Picinelli při popisu tohoto emblému. 

Olympiodorus se narodil pravděpodobně mezi roky 470—490 a pocházel a působil na začátku 6. století v Alexandrii v období patriarchy Jana Nikioty, jenž úřad zastával v letech 505—551/16. Olympiodorus sám byl diakonem, jeho konkrétní privilegia a povinnosti však neznáme.^[4]Ty se totiž lišily v rámci jednotlivých regionů i napříč časem. GRUYTER 1984, 44. Známý je především pro svůj komentář ke knize Job, který je vedle pozdějších opisů^[5]Opisy Olympiodorova komentáře jsou dochovány ve dvou rukopisech: Codex Vaticanus gr. 745, fol. 1–81 z 10. století a Codex Monacensis gr. 488, fol. 1–152 ze 13. století.  GRUYTER 1984, … Continue reading dochován především díky zapojení do tzv. katény – souborného vydání různých komentářů, homilií a spisů k jednomu tématu – zde konkrétně ke knize Job. V katéně, ze které Picinelli pravděpodobně čerpá,^[6]Katény ke knize Job byly  dochovány v četných rukopisech, z nichž byl řecky tiskem vydán pouze jeden byzantský (Patrickem Youngem v 17. století na základě dvou rukopisů z Oxfordu). … Continue reading představuje Olympiodorův komentář nejmladší text.^[7]Olympiodor sám uvádí, že komentář u něj objednali dva vysoce postavení církevní hodnostáři, Jan a Julian (působící na počátku 6. století v Alexandrii), o nichž však nejsou … Continue reading Samotný komentář je členěn do 33 kapitol podle jednotlivých Jobových výroků (řečí) a má samostatnou předmluvu (hypothesis), v níž Olympiodor předestírá své cíle a zvolenou metodu. Zároveň se již v úvodu pozastavuje nad různými možnými důvody toho, proč Bůh nechává jednotlivce trpět.^[8]Tamtéž, 46. Právě zde Picinelli našel pasáž, kterou ve formě citátu zapojil do svých úvah: „Z mnohých je toto jedna příčina, proč spravedliví jsou trápeni špatnými, aby jejich ctnost víc ozářena vyšla najevo a takto se zjevila.“ (překlad MM) Podstatou této příčiny je pak odhalení lidské ctnost – pokorné tolerance těch, jejichž trpělivost a vůle je zkoušena strastmi a překážkami. Slovy Picinelliho tak jedině ten, kdo je schopen pokorně snášet příkoří ostatních, „zář své ctnosti při útoku nepřátel rozsévá“. 

Trochu jiný aspekt  interpretace emblému nabízí druhé motto, jež překladatel Erath nabízí jako variantu prvního. Namísto motivu úderu křesadla či útoku nepřátel jako příležitosti vyjevit danou ctnost, je tvrdost obou materiálů – křemene a železa – vhodnou aluzí na těžký osud, jemuž jsou zkoušení vystaveni. Motto „Tvrdostí křesá plamen“ tak lze uvést do souvislosti s nejvýraznějším ze všech starozákonních příběhů člověka zkoušeného osudem či Bohem samotným, s příběhem spravedlivého muže Joba. V něm se z bohabojnosti a bezúhonnosti postupně stává jediná možná opora člověka sužovaného ranami o nic menšími, než jsou ztráta veškerého majetku, bližních i zdraví. Jobovými přáteli jsou tyto ctnosti představovány jako dostatečná protiváha pohrom, na kterou by se měl Job spolehnout i ve chvíli nejtěžších zkoušek a pochyb. „Teď došlo na tebe a těžce to neseš, sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou. Nedůvěřuješ už ve svou bohabojnost? Nedává ti naději tvůj bezúhonný život?“(Jb, 4,5–6).

Bombino schopnost snášet nepříznivé podmínky uvádí jako ctnost mající svůj předobraz už v bájných zakladatelích města Říma, kteří, vychováni vlčicí, dostali se až na samý vrchol tehdejší společnosti. „A ani o ta dvojčata, které Řím uctívá jako své rodiče, kteří jsou dva potomci bleskového Marta, ne měkčeji o ně pečovala vlčice Dardanská…“ ^[9]BOMBINO 1615, 131. „Tvrdá kolébka tvoří velké charaktery,…“.^[10]Tamtéž. Výše uvedené podobně jako Picinelli shrnuje ve své alegorii do výzvy pro Borgheseho: „Snášej osud jen tak, jako by byl příznivý. Těžce snesitelný osud je příznivý.“ ^[11]BOMBINO 1615, 101. Tyto myšlenky pak Bombino uvádí do souvislosti s jeho politikou, která, podrobovaná zkouškám a provázená těžkostmi, se může sama vyznačovat závažnými, důležitými činy. I zde lze nalézt paralelu s Jobovým příběhem, v němž se sama snášenlivost stává prostředkem k překonání všech strastí. „Ty, Scipiade, jestliže takové území/nepříznivé období se vloží mezi dobré, zmenši je snášením!“. Snášenlivost vylíčená v tomto pohnutém příběhu se pak v některých aspektech, zejména v účelu a smyslu trpění těžkostí, podobá popisu téže ctnosti podle Cesare Ripy, ač se obě liší ve vnějších znacích: Bombino stylizuje těžkosti do podoby jha, Ripa do podoby balvanu.^[12]„Být snášenlivý je skoro jako nést břemeno a z nějakého dobrého důvodu nedávat najevo jeho tíhu. A právě břemena duše, která je nucena v zájmu ctnosti snášet a trpět nesnáze a … Continue reading

Přestože se nepodařilo dohledat konkrétní picturu, která by emblém CLARESCIT AB ICTU graficky zobrazovala, byl motiv křesadla v emblematice hojně užívaný. Nejčastějším zobrazením tohoto motivu pak byly dvě k sobě se natahující ruce, zpravidla vystupující z oblak, pročež jedna držela křesadlo a druhá křemen, z nichž vylétávaly jiskry.^[13]Emblém s picturou zobrazující dvě proti sobě natažené ruce vystupující z mraků, přičemž jedna svírá v ruce kámen (v tomto případě jde pravděpodobně o diamant) a druhá … Continue reading V profánní emblematice byl motiv křesadla, popř. žáruvzdorné oceli, často chápán a uváděn také jako symbol vojenských ctností. Úder či zasažení (mj. také nepřátel) lze chápat jako žádoucí příležitost k získání vojenských (a jiných) poct a slávy, jak lze vnímat také CALAMITES ILLUSTRANT „Pohromy osvětlují“,  motto epigramu na margu Picinelliho emblému. Samotné jiskření pak sloužilo jako symbol odhalení skryté pravdy či tajemství (případně na toho, kdo pravdu odhaluje – např. mudrce), v některých případech však také jako jakýsi impuls k vytvoření významných (uměleckých) děl.^[14]Bez donucení (v tomto případě myšleno úderu) by totiž zůstalo nejedno dílo nevytvořeno a nejedna ctnost neobjeveny. Křesadlo ani křemen (popř. ocel) nejsou přece samy o sobě ničeho … Continue reading Křesání také logicky symbolizovalo velké úsilí, potažmo zdolávání překážek, vytrvalost a také naši toleranci.^[15]https://www.rdklabor.de/wiki/Feuerstahl 

Picinelliho emblém CLARESCIT AB ICTU se také objevuje například ve smutečním katafalku šlesvicko-holštýnsko-gottorfského vévody Bedřicha IV. (1671–1702). Kromě své aktivní politické a válečné činnosti^[16]Šlo zejména o rozvíjení příznivých vztahů se Švédskem politicky výhodným sňatkem s dcerou švédského krále Karla XI. Hedvikou Žofií (1681–1708) či naopak ukončení sbližovací … Continue reading byl známým stavebníkem i mecenášem umění. Během své vlády (v čele vévodství od 1695) nechal mimo jiné rozšířit palác v sídelním městě Gottorf na barokní rezidenci podle návrhu švédského architekta Nikodéma Tessina mladšího (1654–1728), autora slavného stockholmského paláce. Bedřich také pokračoval v rozšiřování zámků v Eutinu, Kielu a Tönningu, které započal jeho otec. Bedřichova pohřební ceremonie ve Šlesvickém dómu v prosinci roku 1702 je zachycena v časopise, složeném z dopisů významných činitelů, vydávaném v letech 1699 až 1703 v Lipsku Andreasem Stübelem. Dopis datovaný 18. 1. 1703 zahrnuje popis katafalku, jenž měl podobu šesti světelných pyramid s připevněnými emblémy. Katafalk vrcholil nebesy s Bedřichovým jménem. Celkem osm ze čtyřiadvaceti emblémů bylo převzato z Picinelliho encyklopedie. První emblém na páté pyramidě nesl moto CLARESCIT AB ICTU a představoval úder křesacího kamene (zřejmě křemene) vyrážející z ocílky jiskry.^[17]STÜBEL 1702, 454.

Autoři textu:

Bojana Popatanasovská
Vojtěch Frei

Literatura:

• GRUYTER 1984 — Walter de GRUYTER: Kommentar zu Hiob/Olympiodor, Diakon von Alexandria; herausgegeben von Ursula und Dieter Hagedorn. Berlin; New York 1984
• BUSHART/RUPPRECHT 1986 — Bruno BUSHART/Bernhard Rupprecht: Cosmas Damian Asam, 1686-1739: Leben und Werk. München 1986

Internetové zdroje:

• https://www.rdklabor.de/wiki/Feuerstahl#/media/Datei:08-0513-2.jpg
  vyhledáno dne: 15.6.2022

Prameny:

• BOMBINO 1615 — Pietro Paolo BOMBINO: Vestigium gymnasii quod in Romano Societ. Iesu collegio amplissimo. Principi Scipioni. Card. Burghesio Romanae. Olim. Musae. Dedicarunt rudem eius delineationem eidem principi offert Paulus Bombinus eiusdem societatis sacerdos. Řím/Romae: Mascardi 1615
• RIPA 1611 — Cesare RIPA: Iconologia, Overo descrittione D´imagini delle Virtu, Vitij, Affetti, Passioni humane, Corpi celesti, Mondo e sue parti. Padova: Tozzi 1611
• COMITOLI 1587 — Paolo COMITOLI: Catena in beatissimum Job absolutissima: E quattuor [et] viginti Graeciae Doctorum explanationibus contexta. Benátky: Ioliti 1587
• STÜBEL 1702 — Andreas STÜBEL: Aufgefangene Brieffe, welche zwischen etzlichen curieusen Personen über den ietzigen Zustand der Staats- und gelehrten Welt gewechselt worden. Wahrenberg 1702