UNUS OMNES je jedním z mála emblémů doplněných picturou. Ta zobrazuje armilární sféru točící se kolem Zeměkoule. Východiskem je impresa španělské královny a milánské vévodkyně Isabelly Bourbonské (užitá ve smuteční výzdobě milánského dómu roku 1644), která Picinellimu posloužila za vzor vlivného vládce, jehož lze přirovnat ke středobodu nebeské sféry či samotnému hybateli všech věcí a lidských osudů. Božský pohyb (Motio divina) a idelální předobraz (Exemplum superiorum) ilustruje verši neostoického filozofa Justa Lipsia, římského básníka Claudia Claudiana a velšského epigramisty Johna Owense.

NIHIL EXTRA je emblémem, který Picinelli vztahuje k osobnosti kardinála Scipiona Borgheseho. Motto s picturou znázorňující nebe demonstruje majestát kardinálovy velkolepé duše. To dále rozvinul citáty dvou autorů, sv. Isidora a Publia Vergilia Mara, které ilustrují immensitas Divina (nesmírnost Boha), a to jak v křesťanském, tak pohanském pojetí.

IMMOTA REVOLVOR je emblémem, kterým Picinelli ilustruje u nebeskou sféru, která ač se zdá nehybná, přece se točí. Tuto vlastnost přirovnává ke Constantia (Stálost), ctnosti statečných mužů a dobrých panovníků, kterou v tomto případě připisuje císaři Ferdinandovi II. Dále ji rozvíjí citáty tří autorů, kardinála Huga, Horatia a Francesca Petrarcy. K dokreslení svého výkladu tedy užívá jak duchovních křesťanských myšlenek, tak světských veršů z období antiky a renesance. 

UTCUNQUE SERENUM je emblém, který Filippo Picinelli s největší pravděpodobností dedikoval postavě sv. Karla Boromejského. Poukazuje jím na neotřesitelnost ducha, kterou si světec i v nepříznivých okolnostech vždy zachoval. Klidnou duši Picinelli obrazně přirovnává k nebi, které i během zuřících a o sebe se tříštících větrů pod ním zůstává klidné. Vzorem k této metafoře mu byla pasáž z textu O Hněvu římského básníka Lucia Annaea Seneky. Animus genorosus (ušlechtilost duše) posléze přirovnal Augustus Erath ve svém překladu ke klidné duši císaře Ferdinanda II., který nebyl dle svého životopisce Lamormaina za žádných okolností znepokojený (Ferdinandus II. numquam turbatus (Ferdinand II. nikdy znepokojený)).

Šestý emblém první kapitoly o nebeských tělesech nese motto NEC MORA, NEC QUIES ULLA (žádná přestávka ani žádný klid). Picinelli jej tentokrát nevěnuje konkrétní osobnosti, emblém se tak dá vztáhnout ke komukoli, kdo odpovídá duchu oplývajícímu popsanými ctnostmi. Těmi jsou, jak už název napovídá, činorodost, ustavičná práce a činnost bez oddechu. Motto a jeho myšlenku pak Picinelli podpořil citáty z děl čtyř osobností: svého současníka, opata Giacoma Certaniho, podle nějž je množství práce a úkolů štědrým darem přírody; vlámského humanisty Justa Lipsia, který, stejně jako římský básník Latinus Pacatus, považuje ustavičnou činnost za božskou vlastnost, a konečně papeže Alexandra IV., podle kterého práce bez oddechu náleží zejména vládcům.

DUM SPECTAT, DITAT je další z emblémů vztahujících se k osobě kardinála Borgheseho, zaměřený na štědrost, kterou Borghese jakožto mecenáš oplýval a která jeho všestranné podpoře umění dodává na ušlechtilosti. Picinelli zde opět vychází z předlohy jezuity Pietra Paola Bombina, v jehož ztvárnění bylo zmíněné motto doplněno obrazem hvězdného nebe a zeměkoule, a rozšiřuje ji o výklad štědrosti jako ctnosti Boží význačného židovského učence a filozofa Filóna Alexandrijského.

PULCHRIORA LATENT je příkladem užité emblematiky raného období novověku. Vychází z osobní impresy kardinála Montalta od Torquata Tassa, jenž přidal novou picturu k imprese Cosima Medicejského, známé z mince P. P. Galeottiho. Picinelli tuto impresu dále rozvinul citáty z kázání Tomáše z Villanovy a básně G. B. Mariniho, čímž ji zařadil do kategorie emblémů, konkrétně zemi emblémy rozvíjející motiv skryté ctnosti (Virtus abscondita).